Fulltextové vyhledávání 2.0

Drobečková navigace

Úvod > Pro turisty > Místní části > Javoříčko

Javoříčko

 Javoříčko

Javoříčko (něm. Jaworitsch) je místní část obce Luká na Litovelsku, poblíž Bouzova, asi 1 km od Javoříčských jeskyní. Současné malé osídlení je pozůstatkem velké osady, kterou 5. května 1945 srovnalo se zemí přepadové komando SS jako pomstu za podporu partyzánům. Byly vypáleny všechny budovy kromě kapličky a školy. Přitom byli také popraveni všichni muži starší 15 let, které SS-mani dopadli. O život jich přišlo celkem 38. Je zde zřízeno pietní místo památník obětí druhé světové války vzpomínající na tuto událost.

  • GPS souřadnice: 49°40’23 s. š., 16°55’3 v. d.

Historie

První písemná zmínka o Javoříčku pochází z roku 1348. V průběbu své existence několikrát mění své jméno. Je nazývána například jako Javorica, Javorov nebo Javoří (Jaworzie, Jaborzi). Nedaleko Javoříčka stával kdysi hrad Špránek. Ten společně s Javoříčkem vystřídal několik majitelů. Dále pak v letech 1464 – 1538 patřilala vesnice panství v Bílé Lhotě.

Další události v datech

  • 1875 – založena škola pro obce Javoříčko, Březina a Veselíčko
  • 1928 – začala stavba silnice Slavětín – Javoříčko – Střemeníčko
  • 1938 – objeveny Javoříčské jeskyně
  • 2. července 1938 – v obci je zavedena elektřina
  • 15. května 1938 – otevření Javoříčských jeskyní
  • 1939 – postavena silnice mezi Javoříčkem a Veselíčkem
  • 5. května 1945 – vypálení vesnice oddílem SS. Této části historie se věnuje expozice v někdejší javoříčské škole,
  • podrobnosti najdete na webu projektu Nové Javoříčko.

Javoříčské jeskyně

Veřejnosti přístupné Javoříčské jeskyně se nacházejí na střední Moravě asi 10 kilometrů západně od Litovle. Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Jeskyně vynikají překrásnou krápníkovou výzdobou.

Lokalizace, vznik a charakter jeskyní

Jeskyně se nacházejí v ostrůvku devonských vápenců v masívu vrchu Špraněk (538 m n.m.) jenž je součástí Národní přírodní rezervace Špraněk a nachází se jihozápadně od obce Javoříčko. Podzemní prostory byly vytvořeny tokem (přesněji řečeno paleotokem) potoka Špraňku. Geneze některých částí nicméně zůstává dodnes mírně nejasná, zatím převládá názor, že východní větev tzv. Jeskyní Míru byla patrně vytvořena paleotokem dnešního Březinského potoka.

Podzemní prostory v délce přes 4000m a denivelaci přes 60m jsou uspořádány patrně do tří pater se zhruba čtyřicetimetrovým rozdílem nadmořských výšek. Tento rozdíl výšky jednotlivých pater souvisí se změnami erozních bází toku Špraňku v jednotlivých obdobích vývoje jeskyní, kdy tok postupně poklesal do nižších úrovní, čímž jeho vody opouštěly výše položená patra a stěhovaly se do pater nižších. Takto vznikly dne známá patra jeskyní. Horní patro je tvořené největšími prostorami s nejkrásnější krápníkovou výzdobou, vedou jím návštěvnické trasy o délce 460/788m. Bohatost krápníkové výzdoby vyniká zejména ve dvou mohutných prostorách – Suťovém dómu a Dómu Gigantů, jakož i v tzv. Pohádkových jeskyních. Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby, která místy dosahuje úctyhodných rozměrů (celý starý název Dómu Gigantů byl Dóm gigantických krápníků), je zde bohatý výskyt i tzv. heliktitů. Nejznámějším krápníkovým útvarem a symbolem jeskyní je přes 2 metry vysoká sintrová záclona. Střední patro se vyznačuje obecně prostorami menšími, mnohdy značně zahliněnými, prakticky bez krápníkové výzdoby. Obě patra jsou spojeny 40m hlubokými propastmi.

Jelikož na středním patře jsou rovněž známy propasti, směřující do hloubky pod střední patro, je zřejmé, že zde existuje ještě patro spodní. Pro to také svědčí jednak paralela s geologickým vývojem jeskyní Moravského krasu, především pak existence známého aktivního ponoru potoka Špraňku pod tzv. Zkamenělým zámkem, kde se část vody potoka ztrácí do podzemí a musí někudy odtékat – a to právě oním zatím hypotetickým spodním patrem. U něj se ale předpokládají spíše malé rozměry chodeb, které budou směřovat směrem k ponorům u propastí Pod smrkem v údolí pod obcí Javoříčko a pak dále ke známým vývěrům u Mladče. Součástí tohoto spodního patra pak jsou patrně i některé prostory ve dnes známé jeskyni ve Zkamenělém zámku.

Historie výzkumů

Odnepaměti byly na Špraňku známé a přístupné prostory tzv. Svěcené díry a propast Zátvořice. Nejstarší písemná zmínka o Svěcené díře pochází od anonymního autora z roku 1873.

V roce 1936 začal v jeskyních na Špraňku působit místní revírník Vilém Švec. Ten zahájil se svou skupinou ve Svěcené díře výkopové práce. Po šesti týdnech se jim otevřela 27m hluboká propast, na jejíž dno postupně sestoupili. Narazili na jeskynní chodbu, která pokračovala oběma směry. Po obtížném průniku prostorami tzv. Objevné cesty (součást středního patra) objevili badatelé dne 14. dubna 1938 mohutné prostory Dómu gigantů a z něj posléze i další prostory horního patra Javoříčských jeskyní. Brzy po objevu bylo v Suťovém dómu zaměřeno místo, z nějž byla prokopána chodba na povrch. To umožnilo zahájení zpřístupňovacích prácí a jeskyně byly dne 15. května 1939 otevřeny pro veřejnost.

Dalším významným obdobím historie Javoříčských jeskyní je období 1949 – 1958. Badatelská skupina brněnského Geografického ústavu pod vedením doc. Vladimíra Panoše, kdy byly objeveny jednak další části středního patra – Hlinité jeskyně a dále tzv. Jeskyně Míru v pokračování Svěcené díry, tvořící součást horního patra. Jeskyně Míru, resp. jejich část, byla také v roce 1961 zpřístupněna veřejnosti.

Od roku 1983 pracuje v Javoříčských jeskyních nově založená jeskyňářská skupina ZO ČSS 7-09 Estavela, která si za cíl vytyčila prolongaci tzv. Vojtěchovské větve Jeskyní Míru,. Dne 17. července 1983 se podařilo proniknout 4m dlouhou skulinou v suti v levé části závalu, uzavírajícího cestu vpřed, do nového dómu. Dóm se vyznačoval především výškou až 20m a krásnou krápníkovou výzdobou, tvořenou bělostným sintrovým vodopádem na levé stěně dómu. Pokračování vpřed uzavíral další zával, který byl odstřelen a dne 29.7.1983 se podařilo proniknout do dalšího pokračování tohoto dómu, zvaného dnes Panošův dóm. Dalšímu průniku vpřed pak dlouho bránila sintrová bariéra a další závaly. Přes ně se podařilo proniknout až 4. srpna 1984 po mnoha odstřelech vpřed, až do největšího dómu jeskyní, vysokého 10m, šírokého 15m a přes 130m dlouhého, dnes zvaného Olomoucký dóm. Pokračování vpřed ovšem uzavírá opět velký zával, přes nějž se dosud nepodařilo proniknout. Další práce na závalu i v dalších částech jeskyní probíhají dosud.

Další informace najdete na webu správy jeskyní.